Ženy a informační technologie se k sobě stále ještě příliš nehodí. Stále více žen je sice používá, ale většina pouze pasivně. Používají programy a mobilní aplikace, které vymysleli muži, počítače, které vymysleli muži, a o které se muži i starají. Proč? Protože muž a počítač (a technika vůbec) k sobě v našem kulturním prostředí historicky patří.

V asijských zemích (např. Malajsie, Singapur, Jižní Korea, Indie), které nebyly v době nástupu informačních technologií industriálně rozvinuté, a kde se proto spojení mužů s technikou nepřeměnilo v „přirozené“ jako v mnoha vyspělých zemích, které také usilují o více žen v IT (např. Velká Británie, Německo, Kanada).

Pokud je totiž ve společnosti historicky zakořeněna představa, že dívky a ženy nemají předpoklady pro technické obory, odráží se tato skutečnost v socializaci k technickým kompetencím: od dětství jsou chlapci a dívky směrováni do jiných oblastí zájmu. Děti si socializací vytvářejí genderovou identitu, která odráží ženské a mužské vlastnosti očekávané v dané kultuře. Feminita je v naší společnosti charakterizována péčí, zájmem o druhé a citlivostí, maskulinita nezávislostí, asertivitou, zaměřeností na cíl a zájmem o techniku (a počítače).

Co ženám ve vstupu do IT brání?

Rozhodně ne vrozená neschopnost pracovat s technikou, jak prokázaly studie zabývající vztahem žen a moderních technologií. (Cynthia Cockburn, Machinery of Dominance: Men, Women and Technological Know-How, Pluto, London, UK, 1995) Názor o technické nezpůsobilosti žen vyvrací také fakt, že ženy již ve větší míře než v minulosti pronikly do jiných technických oborů – matematických, fyzikálních, chemických, biologických či stavebních. K oborům, v nichž jsou ženy nejméně zastoupeny, patří právě ICT, dále elektrotechnika a strojírenství.

Řada oslovených IT odbornic uvedla, že pochází z technicky orientovaných rodin, a tudíž byly k technice vedeny a neměly z ní zbytečné obavy jako většina jejich vrstevnic. I přesto ale i ony pochybovaly o tom, zda studovat „čistou“ informatiku, a často nevěřily, že by mohly být přijaty do prestižní IT firmy.

Všechny tyto obavy se však ukázaly jako zbytečné, což dokazuje, že první kroky do ICT jsou pro dívky a ženy mnohem těžší než pro mužskou část populace a mohou řadu žen odradit.

Nedůvěra v technické schopnosti

Většina žen sebe sama vnímá a prezentuje jako technické antitalenty z obav před zesměšněním, neboť jejich technické schopnosti bývají zpochybňovány předem. Ženy si nechají s vysvětlením své nekompetence poradit a vykonat potřebné úkony na počítači od svých mužských kolegů – na rozdíl od mužů, kteří se snaží přijít na řešení sami, a tudíž se stávají kompetentnějším, a tak stoupá jejich důvěra ve vlastní schopnosti.

Rozdíly ve výchově chlapců a dívek

Předsudky o specifických zájmech dívek a chlapců začínají již v útlém věku, kdy chlapci dostávají více technických hraček – aut, vláčků, lodí, raket, stavebnic, maket přístrojů (mikroskop, dalekohled) a nástrojů (šroubovák, kladivo aj.), zatímco dívky mají více panenek spolu s domečky a oblečky, výbavičky pro miminka (postýlky, kočárky, vaničky, lahvičky) a makety domácích spotřebičů (žehličky, žehlicí prkna, pračky). Vztah k technice tedy není vrozený, ale nevědomě budovaný od dětství, děti přejímají tradiční rozdělení prací.

V dětství se rozvíjí vztah k počítačům – většinou přes počítačové hry či grafické editory. Výzkumy ukazují, že počítačové hry hrají spíše chlapci než dívky – jejich dominance bývá vysvětlována tím, že hry jsou tématicky určené většinou jen chlapcům. Toto vysvětlení ovšem odporuje námitkám proti tradičnímu dělení hraček.

Počítačových her existuje v současnosti celá řada – nejedná se jen o démonizované primitivní střílečky, které se pro zejména starší generaci staly symbolem počítačových her, ale o nejrůznější hry, které v sobě ukrývají významný vzdělávací a sociální potenciál – mohou přispět ke vzdělávání dětí, sbližují děti při společných debatách a v důsledku nabízejí i slibnou kariéru. Jde o:

dobrodružné hry motivované pohádkami či filmy (např. i módním hitem jako je Harry Potter či Pán prstenů), ve kterých musí hrdina překonat řadu překážek akční hry s obdobným cílem
strategické hry, považované za vrchol her, které se hrají dlouhodobě a při nichž hráč buduje fungující virtuální světy
textové hry založené na dialogu bez grafiky a animace, které jsou náročné na logické myšlení a dovednosti
logické hry – hlavolamy a hádanky simulátory, v nichž se napodobuje řízení dopravních prostředků

Otázkou proto zůstává, zda by dívky hrály hry určené primárně jim více, a jak by takové hry měly vypadat, aby opět jako skutečné hračky nekopírovaly tradiční genderové pojetí společnosti. Vzhledem k tomu, že dívky bývají často ze světa počítačových her vyloučeny, získávají chlapci náskok nejen v práci s počítačem.

Bylo prokázáno, že vhodně vybrané hry zdokonalují v dovednostech rychle reagovat a rozhodovat se. Děti se při hraních her naučí poučovat se z chyb a měnit své úvahy tak, aby příště vyhrály či zlepšily výsledek, hry nutí děti logicky myslet a analyzovat situaci a hledat řešení. Děti, které hry nehrají, proto mohou být handicapovány v celém procesu učení a nevytvoří si k počítači přátelský vztah – v budoucnu k nim přistupují s mnohem většími obavami (že mohou něco pokazit) a nedůvěrou (nevědí, co od „něj“ mohou očekávat).

Rozdíly ve vzdělávání chlapců a dívek

Vyučující výpočetní techniky a informatiky dívky apriori často považují za méně technicky schopné a předpokládají u nich menší zájem o moderní technologie. Reakcí učitelů většinou bývá, že se v lepším případě dívkám méně věnují („počítače s internetem ponecháme chlapcům“), v horších případech jejich „schopnosti“ zesměšňují („nyní vše raději zopakuji pro dívky“), což dívkám obor znechutí.

Neatraktivní image IT odborníků

Chlapci a muži, kteří se zajímají o počítače, bývají často považováni za podivíny (dělí se na „smelly anoraks“ – smrdutá individua ve větrovkách – a „geeks“ – obrýlené šprty), kteří žijí ve svém uzavřeném světě a mají podivné zájmy (například sbírají větráky ze všech druhů počítačů a náhradní díly shánějí po internetu u výrobců či tráví u počítače bez přestávky celé dny a noci), jsou velmi asociální (rozhovor s nimi je často nemožný, hovoří svým vlastním žargonem a vypadají, jako by jim vůbec nezáleželo na názoru ostatních).

Stejně neatraktivně jsou vnímány i ženy, které působí v technických oborech, neboť technické zaměření je společností stále vnímáno jako neženské. Technicky zaměřené dívky jsou podle stereotypních představ ošklivé mužatky. Dívky se proto často za své technické schopnosti a zájem o techniku stydí.

Na stereotypech o vzhledu a chování mužů od IT je založen populární britský televizní seriál „IT Crowd“, uváděný v České televizi pod názvem „Ajťáci“. Jeden z hlavních hrdinů představuje arogantní a líný typ „ajťáka“, prototyp smelly anoraka, který pohrdá obyčejnými uživateli a pracovní dobu tráví čtením komiksů, prohlížením katalogů spodního prádla. Živí se jídlem z automatů a má pubertální humor. Druhý ajťák je typem obrýleného asociálního „nerda“, který ve svých 32 letech bydlí se svou matkou a neumí komunikovat s ničím, co nemá klávesnici. Tato dvojice „typických“ pracovníků IT podpory dostane novou šéfku IT oddělení, která jako „typická“ žena vůbec nerozumí počítačům a zajímá se o boty.

Stereotypní představu o programátorech nesplňoval hollywoodský film „Síť“ se Sandrou Bullock – nikoli však kvůli snaze Hollywoodu tento mýtus bořit, ale prostě jen proto, že v hollywoodských filmech ženy prostě ošklivé být nemohou.

Nedostatek rolových modelů

Dívkám a ženám chybějí ženy úspěšné v oboru, s nimiž by se mohly ztotožnit, které by na cestě do oboru sloužily jako příklady profesionálek, které „to“ dokázaly. Z jedné studie vyplynulo, že vysokoškolské studentky, které se ztotožnily se svými profesorkami, byly více zaměřené na kariéru v oboru a více sebevědomé, než když se ztotožnily s profesory (Ellen Spertus, Why are There so Few Female Computer Scientists?, 1991, caption Finding a Mentor).

Pracovní prostředí v ICT oboru je v současnosti převážně mužské, a proto si v něm mohou ženy připadat nepřirozeně, což může sehrát roli při rozhodování žen o budoucí kariéře.

Muž a počítač – se k sobě hodí

Představy o mužském světě podporují reklamy a propagační materiály počítačových společností, které zobrazují obor jako vysoce odborný a mužský, v němž žena může zaujmout pouze roli sličné asistentky mačkající tlačítka na tiskárnách či kopírkách.

Podle průzkumu japonské firmy Toshiba z roku 2005 se ženy domnívají, že muži nestojí o to, aby se ženy do jimi ovládaných oborů míchaly. Někteří muži se vstupu žen do oboru brání, protože ony by mohly způsobit „inflaci oboru“ – tak jako vstup mužů do školství podmiňuje vyšší platy, tak by vstup většího počtu žen mohl vést ke snížení platů v ICT.

Většina oslovených českých IT odbornic se v mužském prostředí cítí podle svých slov dobře – muži se k nim v naprosté většině případů chovají galantně, bez sexistických narážek. Tyto ženy ovšem zdůrazňovaly, že se mezi muži cítily dobře už od svého dětství, a že dávají přednost přímější formě mužské komunikace před nejednoznačnými narážkami ženských kolegyň.

S výraznější hostilitou svých mužských kolegů se setkaly ženy na vyšších pozicích, které podle stereotypního pořádku náleží mužům. Připustily i to, že pracovní nasazení ženy k vydobytí vyšší pozice musí být větší než u muže. Tento jev se ovšem objevuje ve všech oborech, předpokládá se, že ženy ve vedoucích pozicích budou tvrdé jako muži.

Náročnost oboru

Kromě obav z nedostatečných technických schopností čelí ženy vysoké míře stresu, který je pro obor ICT typický – technické problémy musejí být vyřešeny hned, termíny ukončení práce musejí být dodrženy za cenu přesčasových hodin či práce doma. Vše se neustále mění a musí být „lepší, rychlejší a novější“.

Na druhé straně ovšem mohou lidé pracující v ICT nejčasněji využívat flexibilní pracovní dobu, jak ukázal průzkum „Využívání flexibilní pracovní doby“, který v říjnu 2007 zpracovala nezávislá výzkumná agentura GfK na základě zadání společnosti RHI. Flexibilní pracovní doba v tomto průzkumu zahrnovala pružnou pracovní dobu, práci na částečný úvazek a práci z domova (home office). Společnosti působící v oblasti IT ji využívají nejčastěji – v 91 %.

Nadnárodní ICT společnosti navíc patří v České republice k firmám, které se umísťují na předních místech v Soutěži o nejlepší firmu s rovnými příležitostmi v České republice, v níž jsou oceňovány právě za opatření, která slaďování rodinného a pracovního života umožňují. Od nultého ročníku bývají pravidelně oceňovány společnosti IBM a Microsoft – IBM se umístila v roce 2007 na 1. místě, v roce 2006 na 2. místě, v roce 2005 na druhém místě a v roce 2004 na 1. místě. Microsoft získal v roce 2007 3. místo, v roce 2006 2. místo (společně s IBM). V roce 2005 se umístila na 1. místě společnost Hewlett–Packard, s.r.o. a na 3.–4. místě společnost Oskar Mobil a.s. Soutěž od roku 2004 organizuje obecně prospěšná společnost Gender Studies, o. p. .s. ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR.

Zkreslené představy o oboru

ICT je všeobecně považován za obor, ve kterém se „píší programy“ nebo „opravují počítače“. Obor přitom nabízí široké uplatnění v daleko více oblastech – od analýz a návrhů softwarových a systémových řešení, při kterých hraje velkou roli komunikace se zákazníky, přes konzultantské činnosti při výběru softwaru, hardwaru a zabezpečení systémů, po vysoce kreativní činnosti, jakými jsou návrhy webových stránek či multimediálních her a grafické práce.