Pracuje jako manažerka testování v rakouské společnosti Objentis Software Integration, která se zabývá především testováním kvality softwaru. Do Vídně přesídlila kvůli této pozici v roce 2007 – v tomto roce také získala mezinárodní certifikát ISTQB pro testování softwaru.
Testování je obor na českém trhu nový, ve světě je profesionálně etablován zhruba 10 až 15 let. Česká republika je členem ISTQB (International Software Testing Qualifications Board) od roku 2007, ale zatím u nás tyto zkoušky skládat nelze.
Alexandra je členkou přípravného boardu, který má na starost překlady sylabů, textů a otázek a vytvoření pravidel pro přezkušování v České republice.
Pracovní náplň Alexandry je různá – řídí se podle poptávky klientů. V současné době je totiž testerů a testmanagerů na trhu tak málo, že si je firmy různě půjčují a prodávají mezi sebou. Alexandra tedy pracuje na více projektech. „Na některých pracuji jako tester a jsou projekty, kde testování řídím.“
Podle toho také vypadá její pracovní den. „Pracovní doba je různá, v IT se moc na 8 hodin nehraje. Někdy víc, někdy míň, podle toho jak hlava slouží a projekt hoří.“
Hledání chyb
Alexandra popisuje jak vypadá modelový den testera:
„Poté, co si ve svém firemním mailboxu přečte poštu a všechna objednaná hlášení od programů, ve kterých se chyby sledují, snaží se co nejvíc zapamatovat. Paměť je pro testera nepostradatelná. Šetří práci.“
Při správném nastavení programu, ve kterém se sledují a řídí chyby nalezené v softwaru, přijde testerovi každý den jen malý výsek informací, které v tu chvíli potřebuje – například kolik bylo chyb ve sledované funkcionalitě předcházející den, kdo je našel, jak závažné byly.
„Tato informace by vám měla zabránit hlásit stejné chyby jako kolegové a dublovat jejich práci. Pokud je projekt dobře řízen, měl by se tester i celkovému okolí chyby z kolegiality vyhnout a nepytlačit v kolegově revíru. Každý zkušený tester ví, že chyby jsou stádní zvířata a houfují se ve zvýšené hustotě kolem stejných lokalit – jestliže tester najde jednu chybu, hledá automaticky v okolí druhou odvozenou, nebo prostě jen sousedící.“
„Nezkušení mladí testeři toto pytlačení v cizím revíru provozují zpravidla tehdy, když má projekt špatně nastavené řízení, a testeři jsou hodnoceni podle počtu nalezených chyb, a nikoli podle jejich důležitosti. Pak stačí nalézt chybu a její dopaběrkování už přenechat kolegům, kteří tak trochu nevědí, kam se v aplikaci vrtnout. Připomíná to trochu houbaření.“
Hra na schovávanou s programátory
Po zjištění nových chyb sleduje tester také pokrok v opravách chyb již nahlášených.
„Tester totiž chyby nejen hledá, ale i kontroluje, zda byly nalezené chyby skutečně opraveny. Opravy chyb, takzvané bug-fixy, chodí od programátorů bud´nahodile, nebo v pravidelných dávkách, podle toho, jak jsou zvyklí pracovat.“
„Tester by měl být programátorovi servismanem v depu, který se stará o to, aby se špičkový jezdec F1- rozuměj programátor – nezabil v zatáčce. Nesmí se nad něj povyšovat a hodnotit jeho práci, musí prostě jen hledat ohrožující chyby.“
Tester musí vyžadovat odstranění chyb podle jejich závažnosti – ty s největší závažností, tzv. blockery, mohou totiž zablokovat nejen vývoj aplikace, ale i možnost dalšího testování.
Další nepříjemnou, ale nezbytnou součástí dne testera je podle Alexandry „diplomatická hra na schovávanou s programátory“.
„Ne každou chybu , kterou tester nalezne, jsou totiž programátoři ochotni za chybu uznat. Často se setkáte s argumentací, že to prostě jinak nejde udělat, že si na to uživatel musí zvyknout, nebo že jde o …. (doplň libovolné slangové slovo z programátorské hantýrky), jehož účelem je odstrašit testera od dalších dotazů a zahanbit jeho neznalost.“
Opačné situace ovšem nejsou podle Alexandry výjimkou:
„Často musí tester uznat vlastní omyl a chybu označit jako neplatnou. I testeři, jako každá IT profese, jsou občas netrpěliví, nepozorní nebo nedostatečně obeznámení s tzv. Release Notes – což jsou základní informace o tom, jaké nové funkcionality byly implementovány od posledního release, popisy výjimek a známých chyb, přístupová práva, lokalizace částí softwaru, prostě vše, co nějak popisuje a systemizuje přibývající kód a jeho celé funkcionální části .“
Nejhorším diplomatickým údělem testera je podle Alexandry nahlášení a popis nenáviděné sporadické chyby.
„Chyby, která se objevuje a zase mizí, aniž by byly na první pohled zřejmé její příčiny, kordináty (tedy umístění, vztah k funkcionalitě a k části kódu, kde vzniká nebo kde se projevuje, což nemusí být totéž) nebo okolnosti jejího vzniku. Je to takový fantom, jehož lov se stává prestižním kouskem testerské profese.“
Neoblíbené porady a výkazy
„Čím je projekt hůře řízen, tím je jich víc. Často tvoří až jednu třetinu pracovního dne obyčejného testera. Management má často jen velmi chabou představu o podstatě testování a požaduje jednoduše měřitelné tabulkové výkony, nezřídka se setkáte i s postupy, kdy jsou testeři káráni za to, že neplní plán prognózovaných chyb. Zkrátka a dobře boj odborníků s línými byrokraty je i v IT na denním pořádku.“
Roli testera shrnuje Alexandra takto: „Tester by měl být programátorovi servismanem v depu, který se stará o to, aby se špičkový jezdec F1 – rozuměj programátor – nezabil v zatáčce. Nesmí se nad něj povyšovat a hodnotit jeho práci, musí prostě jen hledat ohrožující chyby.“
Test Manager musí navíc identifikovat rizika a užité metriky testování a řídit práci testerů tak, aby při odevzdání produktu byly všechny požadavky na produkt splněny a uživatelé či zákazníci moc netrpěli.
Kromě toho má Test Manager na starost mezilidské vztahy, které jsou na každém pracovišti klíčové.
„Mnohé z popisovaných obtíží lze hravě překonat, když si lidé nepřehazují odpovědnost jako horký brambor, ale cítí se být na jedné lodi. Navodit tuhle atmosféru spolupráce, která nesmí být vynucená, ale spontánní, je klíčový úkol manažera. Patří k tomu i nějaké to pivko po práci nebo pár čerstvých koblih ráno na programátorském stole.“
Klikatá cesta do IT
Kromě testování softwaru Alexandra publikuje odborné články zejména v Hospodářských novinách a příležitostně vystupuje v roli expertky v České televizi. Tyto aktivity prozrazují jen zlomek zkušeností, které Alexandra ve své profesní kariéře nasbírala.
Vystudovala DAMU, protože ji jako dceru nepřítele socialistického režimu na jinou humanitní vysokou školu nepřijali. „Ve škole jsem měla z matematiky hrůzu a jevila jsem spíš humanitní nadání.“
Po studiích emigrovala do Německa, ale po dvou letech se mohla díky Sametové revoluci vrátit do Čech, kde pracovala jako tlumočnice, novinářka, politická poradkyně, PR manažerka, lobbistka-analytička.
Protože ji svět IT vždy přitahoval, využila v roce 2005 nabídky na pozici projektové manažerky ve společnosti Adastra.
„Hned na prvním projektu jsem si fantasticky namlátila. Projekt jsem přebírala už ve stadiu klinické smrti a díky malým zkušenostem jsem nebyla schopná to rozeznat. Pak následovala logicky otázka, co dělat a na co se soustředit, aby se ta katastrofa příště neopakovala. A logicky jsem skončila u testování a řízení kvality – a v tomhle oboru jsem už zůstala.“
„Také jsem měla štěstí na vynikajícího učitele a mentora, který mě se základy oboru seznámil. Díky jeho trpělivosti a enormním znalostem jsem s tím nepraštila, ale snažila se něco naučit. Když přicházíte bez vzdělání, musíte učit se, učit se, učit se.“
Nebýt ovšem osobní životní krize, tak by se do IT bez odpovídajícího vzdělání neodvážila vstoupit. Nedostatek financí v době rozvodu a na začátku školní docházky jejího syna jí postrčil k tomu začít nový život v IT. Alexandře se podařilo v IT prosadit, nejtěžší pro ni bylo poznat, kdy se musí pokorně učit a uznat vlastní nedostatečné znalosti, a kdy je čas stát si za svým a prosadit svůj názor na věc.
Výhody a nevýhody v praxi
Mezi výhodami práce v IT jmenuje Alexandra vysoké příjmy a flexibilní pracovní dobu. Líbí se jí také, že je to svět, ve kterém neplatí nic věčně. „Vystudoval’s? No dobrá, ale co umíš teď? Kolik máš za sebou projektů? Umíš se učit? Umíš nacházet nové cesty? Pak jsi tu správně.“
„Jako tester musíte být zdatný diplomat, umět se precizně verbálně vyjadřovat, nacházet netradiční cesty dorozumění, cvičit svou paměť a umět eliminovat hrozící konflikty. V tom jsou ženy mistři.“
Nikde podle ní nezastarávají tak rychle jako v IT. Proto má ohromný respekt před prací programátorů. „Nyní ještě o mnoho větší, když vidím, co všechno se musí neustále učit, aby se udrželi na úrovni požadovaných znalostí.“
Za nevýhody považuje podle svých zkušeností metody řízení, které do IT přinášejí největší klienti – tedy uživatelé ICT – banky a telekomunikace. „Projekty jsou jim šity na míru, jejich metody řízení IT jsou často velmi zastaralé a naprosto nevhodné. Přesto se jim musí dodavatelé přizpůsobit, kdo platí, ten poroučí.“
Další nevýhodou a nešvarem jsou časté přesčasy.
Pracovní prostředí Alexandře zcela vyhovuje. „Mezi testery je poměr žen k mužům asi tři k jedné. Jako tester musíte být zdatný diplomat, umět se precizně verbálně vyjadřovat, nacházet netradiční cesty dorozumění, cvičit svou paměť a umět eliminovat hrozící konflikty. V tom jsou ženy mistři.“
Pokud podle ní žena dokážete najít s mužskými kolegy společnou řeč, je výhoda být ženou mezi tolika muži. „Můžete myslet jako chlap, ale nesmíte se tak chovat.“
Nedostatek žen v ICT si vysvětluje tím, že zakladatelem a tahounem oboru bylo dlouhou dobu programování, o kterém se tvrdilo, že jde o výsostně mužský obor.
„Programování vznikalo totiž v době, kdy si ženy o technických oborech jen špitaly. Ostatní obory těmito předsudky již tolik netrpí a úplný nováček – testování – má žen ze všech oborů nejvíc.“
Více o práci Alexandry Alvarové si můžete přečíst na jejích stránkách, kde najdete také její odborné články a užitečné odkazy týkající se nejen testování a řízení kvality vývoje softwaru.
leden 2008