Pracuje jako správkyně distribučních balíčků ve společnosti SUSE LINUX, s.r.o. Distribuční balíčky pro uživatele Linuxu jsou součástí instalačních médií s operačním systémem a obsahují řadu programů všeho druhu pro veškeré potřeby uživatelů.
„Tento software (vše od systémových knihoven až po textový editor) je potřeba přizpůsobit naší distribuci, donutit aby spolupracoval, opravit v něm chyby… A v tom přesně spočívá má práce. V krátkosti ji mohu shrnout asi takto: opravuji chyby v programech, které neznám, a které jsou napsané v jazycích, které neumím.“
Anička se stará o přibližně 200 různých softwarových balíčků.
„V praxi to znamená, že dorazím do práce, prohlédnu si e–maily z bugzilly (aplikace pro sledování chyb), zkontroluji, že se všechny balíky kompilují, jak mají, a že je máme v distribuci v aktuální verzi. Když zjistím, že cokoliv z toho není pravda (což zjistím pokaždé), pokouším se stav napravit. To někdy znamená triviální operaci, jindy dlouhé hodiny studia, a v nejhorším třeba týden prohrabávání zdrojového kódu.“
Pokud nemusí opravovat chyby či řešit naléhavé problémy, účastní se diskusí na komunitním mailing listu nebo pracuje na projektové wiki stránce opensuse.org, což je celosvětový komunitní projekt vývojářů, uživatelů a opensource nadšenců, kteří mají společný cíl – vytvořit nejpoužitelnější linuxovou distribuci a rozšířit ji po celém světě.
Kromě toho také využívá svého tzv. innovation time. „Až deset procent své pracovní doby můžu pracovat na nějakém open source projektu: buď vylepšovat nějaký existující, nebo vytvářet zcela nový, čehož občas radostně využívám. Teď zrovna třeba pracuji na třídítku pošty, které funguje po IMAPu.“
Open source je software s otevřeným zdrojovým kódem, což znamená jak technickou dostupnost kódu, tak legální dostupnost – licenci software, která umožňuje, při dodržení jistých podmínek, uživatelům zdrojový kód využívat, například prohlížet a upravovat. Zaměstnanci SUSE to mohou dělat v rámci projektu SUSE Idea Pool nebo během týdenní akce HackWeek, které se Anička zúčasnila a kterou popsala ve svém blogu.
Je tedy zřejmé, že Anička má v práci obrovský prostor pro uplatnění vlastní kreativity a může neustále rozvíjet svůj potenciál.
„Ráda se učím něco nového a moje práce to po mně přímo vyžaduje – za těch pár let už mě donutila hrát si snad s deseti různými programovacími jazyky a nejrůznější programátorské nástroje ani nespočítám.“
Druhý domov
Kromě samotné pracovní náplně se jí líbí také atmosféra ve firmě.
„SUSE jsem si vybrala, protože jsem chtěla pracovat na Linuxu. Až časem se ukázalo, že práce na Linuxu je sice největší, ale zdaleka ne jediná výhoda práce pro SUSE. Firmu považuji tak trochu za svůj druhý domov, atmosféra ve firmě je velmi přátelská a lidé, kteří tu pracují, jsou mi velmi blízcí. Připadám si tu mezi svými, což není náhoda: zhruba polovina kolegů je z matfyzu.“
„SUSE běžně nabízí nižší pracovní úvazky a pružnou pracovní dobu. Podstatná část zaměstnanců tak při zaměstnání studuje, a to nejen ve vyšších ročnících. Vzdělávání můžeme věnovat i určitou část své pracovní doby.“
Anička totiž studuje informatiku na Matematicko–fyzikální fakultě UK v Praze, studium se jí s prací daří skloubit díky tomu, že je firma přátelská ke studentům.
„Běžně nabízí nižší pracovní úvazky a pružnou pracovní dobu. Podstatná část zaměstnanců SUSE tak při zaměstnání studuje, a to nejen ve vyšších ročnících. Vzdělávání můžeme věnovat i určitou část své pracovní doby.“
Na práci v SUSE také oceňuje to, že má na výběr z ohromného množství velmi rozličných počítačových pracovních pozic: kdysi nastupovala jako správce sítě a kdyby se rozhodla změnit svou současnou práci, měla by možnost zabývat se čímkoliv jiným od podpory a testování až po hackování kernelu (jádro operačního systému).
„Rozhodně bych se přitom nemusela omezovat na Prahu – kdyby mě to doma přestalo bavit, nebyl by zásadní problém odjet na pár měsíců do Německa nebo do USA.“
Chvála matfyzu
Počítače Aničku bavily od dětství, ačkoli k nim nebyla rodiči nijak směrována, a od konce základní školy věděla, že je matfyzačkou – matfyzákem se totiž člověk nestává, ale rodí. Více si o tom můžete přečíst v prvním a druhém odstavci kultovního úvodu do matfyzáka.
O tom, co jí na vysoké škole čeká, se ale předem důkladně informovala – navštěvovala dny otevřených dveří a absolvovala Školu matematiky a fyziky, kterou organizuje matfyz pro středoškoláky dvakrát do roka. „Na 14 dnů na LŠMF 2000 dodnes vzpomínám jako na jedny z nejhezčích dnů svého života.“
„Na studiu informatiky na matfyzu se mi líbí, že nabízí rozumný poměr teoretických a praktických předmětů – to znamená, že se tam člověk naučí, jak vymýšlet pěkné algoritmy a ukázat, že fungují, tak i naprogramovat je a použít ve skutečných projektech.“
Rok a půl navíc studovala gymnázium sídlící v prostorách trojského matfyzu.
„Původně jsem si vybrala matematiku, ale ve druhém ročníku se ukázalo, že nemám dost pevné vůle věnovat se pořádně oboru přece jen poněkud vzdálenému od toho, čím se živím.“
Změnila proto studijní program na informatiku a díky tomu jí většina věcí, které se učí ve škole, pomáhá v práci.
„Na studiu informatiky na matfyzu se mi líbí, že nabízí rozumný poměr teoretických a praktických předmětů – to znamená, že se tam člověk naučí, jak vymýšlet pěkné algoritmy a ukázat, že fungují, tak i naprogramovat je a použít ve skutečných projektech. Už mockrát se mi stalo, že jsem ve škole potkala odpověď na otázku, která mi už dávno vrtala hlavou a ještě jsem neměla čas se jí zabývat.“
Podle Aničky by si zájemkyně o studium informatiky měly zjistit, co konkrétně se za tím kterým studijním programem „informatika“ schovává a rozhodnout se podle toho, které povolání je z toho velkého množství počítačových profesí láká.
„Získat informace o tom, jak je která škola pro vysněnou práci připraví, se může zdát obtížné, ale ve skutečnosti to není takový problém,“ je přesvědčená Anička, která se o tomto tématu rozepsala na svém blogu.
Výhody převažují
Za největší výhodu své práce považuje to, že ji baví a že je zajímavá. Dále to, že není problém sehnat okamžitě novou práci se slušným platem.
„Protože míst je rozhodně víc než odborníků, hledí si firmy svých zaměstnanců a nabízejí jim neuvěřitelné množství výhod – u nás je to třeba všelicos od permanentek do bazénu až po ovoce a nápoje na pracovišti zdarma.“
„Když jsem do SUSE před lety nastupovala, tehdy na pozici správce sítě, byla z toho firma poněkud překvapená, protože do té doby v SUSE na technicky zaměřené pozici žádná žena nebyla. Od začátku se ke mně ale chovali úplně stejně jako k sobě navzájem.“
Zatím zaregistrovala jedinou nevýhodu – to, že sezení u počítače příliš neprospívá zdraví, ani postavě.
„Programátoři obvykle bývají buď strašně hubení (soustředí se a zapomínají jíst), nebo strašně tlustí (jedí pořád). Dostatek peněz na každodenní dobrý oběd v restauraci a nedostatek času na pohyb za pár let nepříjemně překvapí.“
Převážně pánská společnost ve škole i v práci Aničce vyhovuje, protože se odmala cítila lépe ve společnosti kluků.
„Když jsem do SUSE před lety nastupovala, tehdy na pozici správce sítě, který má na starosti spravovat servery, kupovat hardware, tahat kabely a opravovat počítače, byla z toho firma poněkud překvapená, protože do té doby v SUSE na technicky zaměřené pozici žádná žena nebyla. Od začátku se ke mně ale chovali úplně stejně jako k sobě navzájem a příchod dalších kolegyň už proběhl bez pozdvižení.“
Ženy se mezi programátory nevyskytují podle zkušeností Aničky z gymnázia a studia matematiky na MFF UK spíš z vlastní vůle, než že by jim někdo zavíral dveře.
„Věřím tomu, že muže prostě programování baví častěji než ženy, a proč to tak je, nechávám přírodě.“
„Ženy by prý sice mohly do IT přinést emoce, ale v diskusích v bugzille jsou emoce asi tak to poslední, co by nám při řešení technických problémů scházelo.“
To samozřejmě neznamená, že by příchod dalších kolegyň snášela s nelibostí, naopak: „S matfyzačkami, programátorkami a děvčaty podobného ražení si obvykle velmi dobře rozumím, výborně se mi s nimi spolupracuje a cítím se s nimi velmi příjemně.“
leden 2008