Katarína Machálková

Pracuje jako programátorka YaST ve společnosti SUSE LINUX, s.r.o., která je součástí společnosti Novell a která se jako jedna z mála v České republice zabývá vývojem free/open source softwaru na profesionální úrovni.

Kouzlu Linuxu, svobodného operačního systému, jehož vývoji se podílí tisíce nadšenců i profesionálů z celého světa (v podstatě může kdokoli, kdo to umí) a je dostupný zcela zdarma, propadla na začátku studia medicíny.

„Na Linuxu (potažmo open-source softwaru) mi přijde jako neocenitelná devíza hlavně svoboda a otevřenost. Když mi v systému něco nefunguje, nebo nepracuje tak, jak bych si představovala, můžu se obrátit na vývojáře příslušného projektu (každý projekt má většinou svůj nástroj pro hlášení chyb), popsat svůj problém a požádat je, aby chybu opravili.“ (Více o Linuxu píše Katarína níže.)

Jako brigádnice dělala dozor v počítačové učebně pražské lékařské fakulty, a protože ji neuspokojovalo učení nazpaměť, zkusila si podle učebnice trochu zaprogramovat v „céčku„. Programování jí šlo už na základní škole a dařilo se i po letech. Bavit jí začalo natolik, že se po druhém ročníku rozhodla medicínu vyměnit za informatiku.

Na Fakultu elektrotechniky ČVUT ji přijali díky dobrému prospěchu bez přijímacích zkoušek a v roce 2001 se ocitla v posluchárně, kde bylo pět studentek mezi čtyřmi stovkami studentů. S úspěchem prošla prvními dvěma ročníky – také díky svým gymnaziálním znalostem matematiky a fyziky. Ve čtvrtém ročníku začala pracovat a studium na čas opustila.

„Byla jsem moc pečlivá, chtěla jsem všechno perfektně umět, všechny projekty mít perfektně připravené.“ V tom byl ovšem kámen úrazu, pečlivost vyžadovala čas, kterého se jí začalo nedostávat.

„Pro Sun Microsystems jsem pracovala na lokalizačním testování – kontrolovala, zda aplikace fungují v cizojazyčném prostředí, jestli je vše přeloženo z angličtiny, hlídala diakritiku.“

Mezi špičkovými vývojáři

Po čase mohla podílet i na programování, takže když se později měla vrátit pouze k testování, cítila, že už jí to nestačí. Na doporučení kamarádky poslala životopis do SUSE a po úspěšném přijímacím pohovoru mohla začít pracovat po boku nejlepších českých linuxových vývojářů.

„Dostávám od testerů či zákazníků chybová hlášení a chyby podle jejich priority odstraňuji. Někdy je to docela stresující záležitost – hlavně před releasem, tedy odevzdáním nové verze systému.“

„Začínala jsem v roce 2005 jako testerka, po roce jsem přešla do týmu YaST, který se zabývá vývojem linuxového instalačního a konfiguračního nástroje YaST, což je zkratka jeho celého anglického názvu Yet another Setup Tool.“

Ve své pracovní náplni má šanci podílet se na všech částích vývojového cyklu. V úvodní reaguje na přání zákazníků, kteří požadují od systému nové funkce. „Řešení požadavku navrhuji sama, pak naprogramuji – tedy přidám novou funkci do systému – a otestuji, zda mé řešení funguje.“

Podílí se také na finalizaci projektu, kdy se program dolaďuje. „Dostávám od testerů či zákazníků chybová hlášení a chyby podle jejich priority odstraňuji. Někdy je to docela stresující záležitost – hlavně před releasem – tedy odevzdáním nové verze systému.“

Třetí část Kataríniny práce je hodně kreativní – 10 procent své pracovní doby se může věnovat svým projektům. Podpora zaměstnanců v realizaci jejich nápadů, která funguje třeba i v Googlu, je výhodná pro zaměstnavatele i pro zaměstnance.

„Teď zrovna pracuji na vylepšení knihovny pro ovládání uživatelského rozhraní.“ V rámci svého projektu si může vyzkoušet vývoj od začátku až do konce – od počáteční analýzy stávajícího řešení, přes návrh nového, naprogramování v jazyce C++ a Perlu a testování funkčnosti.

Nedostatek kolegyň

Katarína může být spokojená, že pracuje ve firmě, která zaměstnává opravdu ty nejlepší (víc než polovina zájemců je odmítnuto, protože nesplňují požadavky). Oceňuje flexibilní pracovní dobu, možnost pracovat z domova a různé zaměstnanecké výhody. K úplné spokojenosti jí chybí jen více kolegyň. V týmu YaST pracuje jako jediná žena, na technických pozicích v jiných týmech pracují pouze tři kolegyně.

„Pojďte do IT. Ale musíte počítat se tím, že to nebude jednoduché. Velkou perspektivu pro uplatnění žen a dívek vidím v oblasti grafiky, designu uživatelského rozhraní a použitelnosti open-source programů.“

Sama se snaží kolegyně přilákat v diskusních skupinách, kde nabídla případným zájemkyním možnost spolupracovat na jejím projektu. „Jenže se mi žádná zatím nepřihlásila, a podle jmen účastníků diskusí to vypadá, že se do nich ani žádné dívky nebo nezapojují.“

V mužském prostředí se cítí poněkud osaměle, a to i přesto, že jí v nikdy nikdo nedal najevo, že se jako žena na takovou práci nehodí nebo nestačí. Tento stereotyp ovšem slýchala od rodičů tak často, že ho začala považovat za pravdivý a občas o sobě pochybovala.

„Přitom si ale myslím, že není pravda, že počítače holky nebaví, a proto s nimi nechtějí ani pracovat. Stejně jako, že si holky nechtějí hrát s autíčky. Tak to není.“

Dívkám proto radí: „Pojďte do IT. Ale musíte počítat se tím, že to nebude jednoduché. Ostatně muži to v IT také jednoduché nemají.“

Velkou perspektivu pro uplatnění žen a dívek v IT vidí v oblasti grafiky, designu uživatelského rozhraní a použitelnosti open-source programů.

Proč Linux?

„Na Linuxu (potažmo open-source softwaru) mi přijde jako neocenitelná devíza hlavně svoboda a otevřenost. Když mi v systému něco nefunguje, nebo nepracuje tak, jak bych si představovala, můžu se obrátit na vývojáře příslušného projektu (každý projekt má většinou svůj nástroj pro hlášení chyb), popsat svůj problém a požádat je, aby chybu opravili,“ vysvětluje Katarína a pokračuje:

„Je-li požadavek opodstatněný, v naprosté většině případů je chyba opravena a zpřístupněna uživatelům v rozumném čase. Navíc existuje spousta diskusních fór, e-mailových konferencí nebo on-line kanálů, kde se pohybují jak vývojáři, tak uživatelé open-source softwaru, takže je velmi pravděpodobné, že problém, kterým mám já, už někdo přede mnou řešil a vyřešil. Pomoci se tedy dovolám celkem relativně snadno.

„Na Linuxu (potažmo open-source softwaru) mi přijde jako neocenitelná devíza hlavně svoboda a otevřenost.“

S proprietárním (komerčním) softwarem tuto zkušenost bohužel nemám (ale to je jistě také způsobeno tím, že s ním pracuji jen velmi málo). To, jak věci fungují a jak systémově řešit případné problémy, je často obestřeno hradbou mlčení ze strany výrobce softwaru, dokumentace není dostupná a společnost navíc vlastně za nic neručí (i když by mohla, když uživatelů dostává tak vysoké částky).

Pokud má uživatel nějaký problém, má smůlu. Opravy se sice vydávají, ale pokud nejde o opravdu kritickou chybu, značně nepružně a s větším časovým zpožděním. Navíc něco jako zpětná kompatibilita verzí v closed-source světe je v mnoha případech jen zbožným přáním, a to mně nutí neustále si kupovat nové verze softwaru od jednoho výrobce. Pokud si přeji cokoli z výše uvedeného změnit, stěžovat si vlastně ani nemám kde.

Nevýhodou open-source softwaru je, že mnoho projektů si dělají programátoři sami pro sebe, do normálních uživatelů se nedokážou vcítit a podle toho také vypadá uživatelské rozhraní – běžný člověk se v něm snadno ztratí, nebo jej vůbec nepochopí. To už se ale pomalu začíná měnit – mnoho open-source projektů podporují velké komerční firmy (např. Novell, IBM), které si můžou dovolit zaplatit grafiky a experty na design, a navíc už i vývojáři sami pochopili, že bez dobrého designu svůj program uživatelům prostě neudají.

Iniciativa v zlepšení použitelnosti vychází také z komunity (za všechny lze zmínit třeba projekt OpenUsability a třeba v této oblasti (grafiky, designu uživatelského rozhraní a použitelnosti) vidím velkou perspektivy pro uplatnění žen a dívek v IT,“ uzavírá Katarína.

{leden 2008}