Martina Filipová

Martina Filipová pracuje jako business analytička v ryze české softwarové firmě Unicorn, kam nastoupila ještě v době svých studií oboru Informační technologie na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 1999.

„Unicorn je specifický zaměstnavatel v tom, že dává příležitost studentům – vychází jim vstříc částečnými úvazky či pružnou pracovní dobou, protože si tak zajišťuje zaměstnance do budoucna. Kdo se osvědčí, může budovat v Unicornu kariéru – absolvovat nejrůznější školení, postupovat na kariérním žebříčku.“

Martina si na svém zaměstnavateli cení, že dává šanci pracovitým mladým lidem, které dovede ocenit a motivovat, a že podporuje mezi svými zaměstnanci týmového ducha.

„V Unicornu mi dali příležitost a správně odhadli můj potenciál. O práci v Unicornu jsem se začala ucházet poté, co v něm začal pracovat můj přítel (nyní manžel). Zkusila jsem to také a přijali mě – na pozici programátorky v jazyce Visual Basic.“

Martina tak mohla uplatnit znalosti, které se naučila ve škole, ale práce jí příliš nevyhovovala.

„Pozorovala jsem, že jsem pro psaní zdrojového kódu moc pečlivá. Kolegové-kluci svoji část programu rychle ‚namastili‘ a bylo jim jedno, že v něm mají chyby. Já jsem chtěla psát bez chyb, ale to mi trvalo déle. Chyběla mi ta klučičí lehkovážnost.“

Její manažer si však všiml, že pouhé psaní programového kódu jí příliš nebaví, a nabídl jí pozici analytičky, pro kterou je důležité vědět, jaké jsou možnosti programovacího jazyka, ale která zároveň vyžaduje jiné schopnosti.

Od programování k analýzám

„Jako programátorka jsem vlastně přepisovala do programovacího jazyka návrh analytika – a najednou mi bylo nabídnuto stát se sama analytikem, tj. člověkem, který komunikuje jak se zákazníky, tak se svými kolegy-programátory.“

„Nejvíc mě naplňuje, když se mezi mými kolegy objeví žena, a já v ní vidím potenciál a můžu ji svým příkladem motivovat. Velmi mi vyhovuje pracovní kolektiv – v Unicornu panuje neformální atmosféra – i díky tomu, že tu pracují převážně mladí lidé.“

Práce analytika spočívá v tom, že pracuje se zákazníky, kteří si objednají u softwarehousu vytvoření podnikového informačního systému či programových aplikací. Od nich zjišťuje jejich požadavky na tento systém – jaké funkce má uživatelům poskytovat, jaké podnikové procesy má podporovat a v jakých podmínkách musí pracovat.

„Tyto požadavky poté musím zpracovat, analyzovat, zobecnit a navrhnout jejich realizaci v systému. Samotný návrh, který typicky konzultuji se softwarovými architekty, převádím do zadání pro programátory. Časem jsem se specializovala zejména na tzv. business analýzu. To znamená, že navrhuji funkce systému zejména s ohledem na podnikové procesy, které je systémem třeba vhodně podporovat.“

Její práce je tedy kromě analytických schopností založena také na komunikačních dovednostech – musí jednat s zákazníky – pochopit jejich potřeby, zanalyzovat je a navrhnout možnosti řešení, ze kterých si lze vybrat.

Zároveň komunikuje s programátory a jejich výstupy opět přebírá, kontroluje a akceptuje tak, aby mohly být předány zákazníkovi. Je to také ona, kdo poté předvede dokončený program klientovi a vyslechne si případné připomínky, které opět předá programátorům.

„Práce mám dost, často pracuji i doma po večerech nebo o víkendech, ale vím, že to není nejvhodnější řešení. Práce mě baví, ale člověk ji musí vyvažovat i soukromými aktivitami a koníčky. Brzy taky přijde rodina, a ta se v tomto tempu zvládat nedá. Učím se předávat práci podřízeným a zaučovat další kolegy.“

„Nejvíc mě naplňuje, když se mezi mými kolegy objeví žena, a já v ní vidím potenciál a můžu ji svým příkladem motivovat. Velmi mi vyhovuje pracovní kolektiv – v Unicornu panuje neformální atmosféra – i díky tomu, že tu pracují převážně mladí lidé.“

Uplatnění pro ženy

Cesta do IT nebyla pro Martinu tak přímá, jako by zřejmě byla v případě, že by byla mužem. Jako řada technicky orientovaných dívek nezačala studovat rovnou informatiku, ale učitelství matematiky.

„Už na střední škole jsem cítila, že by mě počítače bavily, ale nějak jsem si nedokázala představit, co bych vlastně dělala. Po prvním ročníku na pedagogické fakultě jsem se dozvěděla o možnosti studovat na VŠE obor informatika, a tak jsem to zkusila – a uspěla jsem.“

Při studiu se naučila programovat v Delphi, ASP a PHP a také se naučila hodně o vytváření webových stránek, což tenkrát ještě nebylo tak rozšířené jako dnes.

„Většina lidí si myslí, že IT je ‚banda programátorů‘, ale aby vznikl dobrý software je potřeba mnohem víc jiných profesí a u většiny z nich se dokáží ženy uplatnit mnohem lépe než muži.“

Martina se domnívá, že v IT existuje řada pozic, ve kteréch se ženy mohou skvěle uplatnit, ale bohužel o tom nevědí.

„Většina lidí si myslí, že IT je ‚banda programátorů‘, ale aby vznikl dobrý software je potřeba mnohem víc jiných profesí a u většiny z nich se dokáží ženy uplatnit mnohem lépe než muži.“

Jedná se například o pozice dokumentaristů, tedy těch kteří vytvářejí k systému uživatelskou dokumentaci – helpy, návody a příručky.

„Potom jsou to testeři, kteří pomocí různých nástrojů nebo i manuálně ověřují kvalitu systému, a tady je pečlivost přímo základní požadovanou vlastností. Kolem vývoje softwaru je potřeba i pracovníky multimédií, kteří jsou schopni navrhovat grafické uživatelské rozhraní, a zabývají se třeba i ergonomií ovládání systémů, tak aby jejich používání bylo příjemné. V neposlední řadě jsou to i obchodníci a marketingoví specialisté, kteří musí systém umět prodat.“

(listopad 2007)