Zdena Rábová

Doc. Zdena Rábová se narodila 17. 12. 1936 v rodině úspěšného a moderně smýšlejícího lékárníka a podnikatele PhMr. Merlíčka a jeho ženy, učitelky hudby rozené Šaškové, původem z Velkého Meziříčí, pocházející z rodiny vlastnící známou tiskárnu, jejíž formuláře na vysvědčení zdobí nejeden rodinný archív.

Většinu svého dětství a mládí prožila se svými třemi sourozenci, starším Jankem a mladšími Mikou a Jirkou v osvíceném prostředí Ivančic. Komunistická totalita zavřela jejího otce do vězení, výrazný talent mladé Zdeny však překonal různé překážky. V roce 1955 maturovala na Gymnáziu Jana Blahoslava v Ivančicích a podařilo se jí zahájit vysokoškolská studia na stavební fakultě brněnské techniky, byť to nebyl zamýšlený studijní obor.

Stavební fakultu VUT v Brně ukončila v roce 1960 a od roku 1963 se začala zajímat o tehdy nový obor – programování na číslicových počítačích. Svou odbornou kariéru v oblasti počítačů zahájila pod vedením prof. Drahoňovského na stavební fakultě, kde navštěvovala kurzy programování na počítači LGP 30 v Laboratoři počítacích strojů VUT.

Od 1. 2. 1965 byla přijata na katedru počítačů Fakulty elektrotechniky VUT v Brně. Po zbudování laboratoře s počítačem MSP-2A jsem byl mezi čtyřmi mladými absolventy, kteří se stali jejími podřízenými. Tvořili jsme její „družinu“ a pod jejím vedením jsme získávali první učitelské, publikační a vědecko-výzkumné zkušenosti. Nesmazatelně se zapsala do vývoje našeho lidského i odborného profilu a v nekonečných diskusích i sporech se rodilo mnoho nových koncepčních myšlenek, především v oblasti programování, programovacích jazyků, modelování a simulace.

Zakladatelka brněnské školy modelování

V dílně, která nese pečeť jejího vedení, se zrodil nejen první východoevropský překladač jazyka Algol 60, ale také u nás první texty o jazyku Pascal, a řada původních nástrojů, projektů a publikací. Byla zakladatelkou brněnské školy modelování a patřila k předním odborníkům v této oblasti v celé republice. Přes 20 let vedla skupinu Programování a modelování. Svou vědeckou a odbornou práci zaměřila do oblasti simulačních jazyků a jejich překladačů.

V roce 1975 obhájila kandidátskou disertační práci „Simulace diskrétního systémů“. Svou habilitační prací „Abstraktní a simulační modely dynamických systémů“ podala v roce 1978 a v roce 1980 byla jmenována a ustavena docentkou. Je autorkou a spoluautorkou 18 titulů skript a z jejího vědeckého vedení vzešly desítky absolventů doktorského studia, řada docentů, tři profesoři a jeden kněz s vědeckou hodností v počítačovém oboru. Dva profesoři z jejího „chovu“ dosáhli na funkci děkana.

Její hluboké odborné znalosti spojené s neomylnou intuicí hluboce ovlivnily zejména personální a strukturální vývoj pracoviště, z něhož vznikla Fakulta informačních technologií. Její podíl na vedení nového Ústavu inteligentních systémů byl lví.

Více než tři desítky let se věnovala organizaci soutěže studentské tvůrčí činnosti, která díky ní neztratila – jako jedna z mála v republice – kontinuitu ani v kvasu raných 90. let 20. století.

Doc. Rábová byla vzorem inženýrky, která při své skromnosti, systematičnosti, sebekritičnosti i vytříbenými schopnostmi svého písemného projevu pomohla ve vědecké i vzdělávací kariéře mnoha mladším inženýrům. Její citlivý lidský postoj výrazně kultivoval většinu mužského okolí.

Měla všechny atributy profesorky, ačkoliv o tento titul nikdy neusilovala. Žádná kancelář, kterou znám, neměla a nemá takové kouzlo zvláštního informačního centra, jako Zdenina kancelář. Nikdo po zaklepání nečekal před dveřmi a kvaziparalelní způsob „obsluhy“ kolegů, kteří u ní právě seděli na poradě či návštěvě, i studentů, kteří právě zaklepali na dveře, byl skutečně nadstandardní a neobvyklý.

Lidská dimenze osobnosti Zdeny Rábové má téměř kultovní rozměr. Je symbolem pro pracovitost, čestnost, skromnost a při tom starost o prospěch či problémy ostatních. Zdena byla vždy ochotna udělat práci za někoho jiného, nebo napravit jeho zmetky. V jejím projevu nebylo nikdy slovo „já“ spojeno s její osobou, jejím zájmem, či potřebou a slovo „děkuji“ říkala i těm, kteří sami měli děkovat.

Obdivoval jsem její vrozenou ženskou schopnost a intuici nalézat řešení tam, kde bychom je my ostatní nehledali. Smysl pro humor, neokázalé chování a nesentimentálnost byly příslovečné. Tyto projevy se ukázaly zvláště výrazně v období po začátku její zákeřné nemoci. Nikdy si nestěžovala a jejím prvním přáním bylo dostat se do práce, do své kanceláře, za svůj stůl. Když už bylo opravdu zle, odpověděla na otázku, jak je: „Je to blbý, ale oni mi něco dají, abych mohla přijít do práce.“

Zemřela v nedožitých sedmdesáti letech, uprostřed plné práce 18. 5. 2006 v Brně. V docentce Rábové ztratila velkou osobnost a velkou „Paní Inženýrku“ nejen její milovaná rodina, manžel a významný matematik Miloš Ráb († 2007), dcera Milena a vnoučata Verunka a Miloš, ale i její ústav, její fakulta, škola i česká akademická obec.

Prof. Ing. Jan M. Honzík, CSc.